Jaromir Nohavica
Peterburg
Kdyz se snasi noc na strechy Peterburgu,
pada na me zal,
zatoulany pes nevzal si ani kurku
chleba, kterou jsem mu dal.
Lasku moji knize Igor si bere,
nad sklenkou vodky hraju si s revolverem,
havran useda na strechy Peterburgu,
cert aby to spral.
Nad obzorem leti ptaci slepi
v zari cervanku,
moje duse, sirosira stepi,
mas na kahanku.
Memu zalu na svete neni rovno,
vy jste tim vinna, Nadezdo Ivanovno,
vy jste tim vinna, az me zitra najdou
s dirou ve spanku.
Яромир группы
Петербург
Когда ночь падает на крышу Петербурге
падает на меня горя,
не принимали бродячие собаки
Хлеб, который я дал ему.
Любовь моя книга Игоря принимает,
Я играю с рюмкой водки с револьвером,
Ворон сидел на крыше Петербурге
Катись оно все к черту.
Над горизонтом летят слепые птицы
В сиянии зари
Душа моя, широкая как степь,
массы на последнем издыхании.
Моей тоске на свете нету равной
Вы виноваты в том, Надежда Ивановна,
Тим вы виновны, и найти меня завтра
с дыркой во сне.